Život je jak na houpačce, nahoru – dolů!
Ráda čtu příběhy lidí a proto vám poskytnu i ten můj vlastní příběh. 
Jmenuji Petra Kotková, jsem na volné noze. Mám dva úžasné kluky a skvělého manžela, který je nám oporou. Mám radost, když mohu pomáhat druhým lidem a také jim velmi ráda naslouchám. Mou vášní je trávit svůj čas se svou rodinou a snažím se nacházet způsoby, které mi to usnadňují. Ohlédnu-li se zpátky o pár let, vůbec nechápu, jak hrozně jsem musela žít a přitom mi čas utíkal přímo pod rukama. Proč?
Dnes se konečně cítím jako člověk žijící tak, jak by měl. Dokonce mohu říct podle pravidel soužití rodiny. Mám totiž konečně čas nejen na sebe, ale i na svou rodinu a děti.
Pochopila jsem, že honit se totiž pořád za něčím už mě vůbec nebaví a hlavně, že mé děti mi vyrůstají pod rukama tak rychle, že to ani není možné. Před chvíli byli v peřince, v kočárku a dnes již starší syn chodí do 3. třídy a mladší do školky. Navíc si stále silněji uvědomuji, že mi bude již 40 let. Ano je to hrozné, ale takto to letí rychle.
Proto je čas se zastavit, uvědomit si, co od života člověk chce a podle toho se řídit dále. To jsem udělala i já.
Ale dříve to tak určitě nebylo.
Před osmi lety jsem šla na mateřskou dovolenou. Ještě před porodem jsem dodělávala doplňkové pedagogické stadium, které mě ničilo, neboť studií na vysoké škole atd. jsem již měla po krk. Říkala jsem si, pořád někdo něco po mě chce.
Pak se narodil můj syn, v tomto období jsme stavěli s manželem svůj dům, neboť to byl vždy můj sen – být ve vlastním, novém bydlení. V době stavění jsme pořád jezdili na stavbu sem a tam. Moji rodiče nám nabídli, ať jdeme bydlet k nim, že je to vyčerpávající a i finančně náročné. Tak jsme na to přistoupili, neboť dům se stavěl hned vedle mých rodičů. Navíc jak rychle stavba pokračovala, tak i rychle se ztrácely peníze z účtu, proto bylo potřeba náš byt prodat.
Podrobnosti již dále popisovat nebudu. Bylo to velmi náročné období, ale také obrovská zkušenost soužití s vlastními rodiči. Vše jsme zvládli a dodnes se s rodiči bavíme. Já osobně jsem jim moc vděčná, že nejenom my, ale hlavně oni toto všechno vydrželi, když můj otec již měl skoro 70 let. Já bych to asi nedala.
Pak nastalo další období a to takové, že na mě dolehly mé vnitřní pocity z toho, že jsem úplně mimo realitu dění pracovního života. Stále se opakoval stereotyp: mytí, koupání, přebalování, krmení, vožení kočárkem ap. A hlavně pocit, že nic jako nedělám.
Začala jsem totiž hledat možnost nějaké práce, kde budu v obraze za dobu, co jsem na rodičovské dovolené. A hlavně, kde budu upotřebitelná. Prošla jsem si toho hodně. Přes prodeje parfémů, potřeb do domácností – misek, dokonce jsem se sama pustila do vedení daňové evidence.
Po škole jsem stále neměla žádnou pořádnou praxi z vystudovaného oboru, a proto jsem tuto příležitost vzala jako příležitost konečně začít něco v mém oboru, když jsem vystudovala VŠ ekonomickou. Na škole mě vždy nejvíce bavilo účetnictví a daně. Mnoho lidí se mě ptalo, jak to můžu dělat, když nemám praxi? Jelikož jsem stále po škole neměla žádnou pořádnou praxi v oboru, pustila se do toho hlava nehlava.
A nastala změna k lepšímu…
Pak se psal rok 2009, kdy mě oslovila kamarádka, že má výborné přírodní produkty a doplňky stravy. Tak jsem šla na takovou domácí prezentaci, kde jsem měla možnost si tyto výrobky vyzkoušet. Dokonce jsem si jich pár i zakoupila a postupně je na sobě, hlavně mém malém synovi a rodině zkoušela.
Ze začátku i má rodina byla tak trochu proti mě, neboť když jsem chodila na různé narozeniny, oslavy , tak jsem šla vždy s výrobky, které mi tak dobře fungovaly. Začala jsem se tedy více vzdělávat, sama firma má velmi dobré školení, které financuje. Také jsem vždy využila nabídky své asistentky, přijít na akce, které pořádala pro své zákazníky.
Postupně jsem se od ní a dalších zkušených děvčat učila. Stále jsem volala a zajímala se o různé kombinace těchto produktů. Toto nadšení jsem pak dále rozšiřovala mezi své kamarádky a známé. A tajně jsem si přála být také jednou z organizátorek firmy, abych nejen mohla předávat dále mé zkušenosti, ale také abych mohla postupně učit, ukazovat lidem, že existuje I cesta alternativní, jiná než klasická medicína.
Určitě nejsem úplně striktně jen pro alternativní léčby, neboť vím, že v mnoha případech je důležité a zapotřebí nasadit i léčbu klasickou, ale mým posláním je pomáhat lidem s jejich zdravím, ukazovat i jiné možnosti, které jsou na trhu. A především jim dávat cestu, kterou je možné se vydat.
Největší zlom nastal na podzim roku 2014, kdy jsem nastoupila do práce a zároveň ve stejném měsíci jsem se stala vysněnou “organizátorkou”. Tedy po 5 letech se mi splnil sen. Ještě v té době jsem stále, ale byla ulítanou matkou, zaměstnankyní a polovičním člověkem samostatně výdělečně činným.
Čas rychle plynul, navíc při nástupu do zaměstnání po rodičovské tak jak to tak bývá, byl můj mladší syn pořád nemocný. Kdy už ani mi nefungovaly produkty, tak jako vždy fungovaly běžně. Což jsem věděla, že je něco špatně. Navíc mamka hlídala v té době nejen mé děti, ale i děti sestry, sama byla nemocná, neboť chytla zápal plic.
Definitivní rozhodnutí a zvrat v mém životě teď anebo nikdy!
No a to byla ta doba, ten okamžik, kdy jsem si řekla stop. Podotýkám, že jsem navíc při nové pozici organizátorky, zaměstnance po 8 letech v práci, vedla i daňovou evidenci. To už jsem, ale věděla, že to vše tzv. osekám a budu se věnovat jen práci a své vybudované skupině. Zkrátím-li to, tak jsem se hned po této zkušenosti, výčitek svědomí, definitivně rozhodla, že z pracovního poměru odejdu a budu se věnovat více rodině a sobě.
Definitivní slovo padlo, já se rozhodla dělat jako OSVČ, kdy si práci kombinuji dle toho, jak uznám za vhodné. A tak se také stalo.
Dnes učím a sdílím své zkušenosti, know-how z osobního prodeje, z tvorby týmu. Dávám lidem možnost vybrat si pohodový život anebo život plný stresů, nervů a komplikací. Snažím se je vést a ukazovat jim možnosti, jak získat během rodičovské dovolené svůj “pasivní příjem”.